Předběžná otázka: Spotřebitel jako fyzická osoba obchodující na mezinárodním devizovém trhu prostřednictvím brokerské společnosti

Rozsudek Soudního dvora, Věc C-208/18, ze dne 3. října 2019.

V krátkosti si dovolím shrnout předmět a strany sporu. J. Petruchová s bydlištěm na území České republiky uzavřela rámcovou smlouvu s obchodníkem s cennými papíry, společností FIBO Group Holdings Limited založenou podle kyperského práva, za účelem uskutečňování transakcí na mezinárodním devizovém trhu FOREX zadáváním příkazů k nákupu a prodeji měny realizovaných na základě dílčích, tzv. rozdílových smluv. Jeden ze zadaných příkazů společnost FIBO provedla s časovou prodlevou 16 sekund, v důsledku čehož byl tento příkaz proveden při jiném kurzu, než který J. Petruchová akceptovala při jeho potvrzení. J. Petruchová se domnívá, že tak byla na svém zisku zkrácena a na straně společnosti FIBO došlo k bezdůvodnému obohacení. Ačkoliv rámcová smlouva obsahovala dohodu o příslušnosti kyperských soudů, J. Petruchová podala žalobu k soudu místa svého bydliště. Jednající krajský soud ale řízení zastavil a Vrchní soud usnesení krajského soudu potvrdil.

Po dovolání J. Petruchové k Nejvyššímu soudu tento přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku. „Musí být čl. 17 odst. 1 [nařízení č. 1215/2012] vykládán v tom smyslu, že za spotřebitele podle uvedeného ustanovení je třeba považovat i osobu, o jakou se jedná v původním řízení, která se účastní obchodu na [trhu FOREX] na základě vlastních aktivně činěných příkazů, avšak prostřednictvím třetí osoby, která je podnikatelem?“

V části Právní rámec jsou akcentovány následující předpisy: nařízení č. 1215/2012 (Brusel I bis), nařízení č. 593/2008 (Řím I) a směrnice č. 2004/39. Soudní dvůr se v řízení o předběžné otázce věnuje primárně výkladu pojmu spotřebitel ve smyslu nařízení Brusel I bis v kontextu fyzických osob obchodujících na mezinárodním devizovém trhu prostřednictvím brokerské společnosti. Tento porovnává s pojmem neprofesionálního klienta ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 12 směrnice 2004/39 a specifikuje jejich rozdíly. Rovněž se věnuje otázce, zda je pojem spotřebitel ve smyslu nařízení Brusel I bis vykládat ve světle čl. 6 odst. 1 nařízení Řím I.

Soudní dvůr dospěl k závěru, že dotčený čl. 17 musí být vykládán následovně: fyzická osoba, která na základě rozdílové smlouvy uzavřené s brokerskou společností provádí transakce na mezinárodním devizovém trhu FOREX, je kvalifikována jako spotřebitel ve smyslu tohoto ustanovení, pokud uzavření této smlouvy nespadá do profesionální nebo podnikatelské činnosti této osoby. Faktory, jako je hodnota transakcí, velikost rizika finančních ztrát, znalosti a odbornost osoby či její aktivní jednání v rámci takových transakcí jsou pro tyto účely nerozhodné. Na tuto kvalifikaci nemá v zásadě vliv ani skutečnost, že je osoba „neprofesionálním klientem“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 12 směrnice 2004/39 či že se úprava ochrany spotřebitele dle nařízení Řím I nevztahuje na finanční nástroje.